Je pátek něco po čtvrtý ráno, na jednu stranu se mi vůbec nechce vstávat, na druhou se neuvěřitelně těším..... po skoro třech letech do Rakouska na sjezdovky! Já hory miluju, ten vzduch, klid, všude je sníh a na oběd si jít sednout do nějaký hezký hospůdky na svahu. Ještě před třemi lety jsem byl v Alpách na horách každý rok minimálně na týden, ale pak člověk ke škole začne ještě pracovat, plus ne vždycky se najde čas na tak dlouhou dobu a najednou se na sjezdovku za celý rok nedostanete. A tak musíte čekat další rok, než zase bude zima. No a najednou to zase nevyjde :D
Takže jsem rád, že teď jsme se rozhodli vyjet alespoň takhle na dva dny. Za to brzký vstávání to prostě stálo. Vyjeli jsme někdy kolem páté hodiny ráno a cíl naší cesty byl Hinterstoder, něco kolem čtyř hodin cesty. Se zastávkami jsme dorazili kolem desáté ráno na parkoviště v Hinterstoderu. Občas jsem v autě Lucce záviděl, že se může ještě hezky prospat, zatím co já musím řídit, ale tak to je prostě úloha řidičů. No rychle jsme se přehodili do věcí a hurá nahoru. Bál jsem se jak bud po cestě naprosto KO, ale ten vzduch a zima mě dokonale probrala a nabila energií!
Výjezd nahoru lanovkou, rychle na snowboard a jedem! No sníh parádní, někde úplnej prašan, to si pak hned užíváte tu jízdu ještě víc! Počasí nebylo úplně super, ale zase nebylo hnusně, zlatej střed. No a po pár hodinách přišla další moje oblíbená část - oběd! Ať žijou všechny wurstely, schnitzely a germknodely!! Germknodel, kdo to nikdy neměl, měl by litovat. Obrovskej kynutej knedlík, přes celej talíř a plněnej povidlama, politej vanilkovým sosem a posypanej cukrem a mákem!. Jako je to bomba!
Po takovýhle náloži se vám další jízda zdá trochu těžší, ale výdej energie je tak velkej, že tu další už je to zase v pohodě. Jezdili jsme asi cca do půl čtvrtý a pak opět směr auto a hurá se ubytovat. Ubytování jsme měli asi 20 minut jízdy od Hinterstoderu v Oberwengu. Nejlepší po dnu na sjezdovce je to, jak se pak umyjete a přijde vám, že asi tak do 5 minut usnete, naštěstí jsme byli natolik čilí, že jsme vyrazili na večeři do nedalekého městečka Spital am Pyhrn. Večer klasický hraní karet, posezení, no prostě hory jak mají být.
Druhý den opět na sjezdovku a celý den jsme jezdili co to šlo, kromě oběda, kterej byl stejně prasáckej z pohledu jídla jako ten první. S Luckou jsme kolem třetí hodiny vyrazili zpět na parkoviště, a pak už vyrazili opět směr Praha. cesta trvala ani ne čtyři hodiny, tentokrát bez přestávky a pak už se jen natáhnout doma!
Já si hory prostě užil! A doufám, že si najdu ještě po novým roce čas na ně za hranice vyrazit. Tentokrát třeba do Schladmingu, tam jsou parádní sjezdovky, krásný malý městečko a skvělý restaurace..to jen takový malý tip na konec.
0 komentářů