Red Bull 400 - harrachov

16.8.16


Dne 13.8.2016 jsem se zúčastnil závodu Red Bull 400 v Harrachově. Chci se s Vámi podělit o zážitek ze závodu a asi se trochu rozepíšu, takže předem upozorňuji, že to bude trochu delší psaní.


Tady je video ze závodu:


Na závod jsem netrénoval nijak tvrdě, nejhorší pro mě bylo přejít z posilování na kondiční cvičení a zlepšovaní fyzičky. Začínal jsem pozvolna běhat delší tratě, snažil se zlepšovat čas a postupně přidával výběhy do kopce nebo schodů, protože jsme potřeboval nastínit podmínky závodu. Pro ty, kteří neví o čem v závodě jde: Běží se nahoru na skokanský můstek K120 (označení znamená kritických 120 metrů pro skokany na lyžích). Délka trati je 400 metrů a po uběhnutých 50 metrech vás čeká už jen a jen cesta vzhůru, kdy největší sklon kopce  má 37°= 75,36 %. No prostě to není žádnej med.


Týden před závodem, kdy jsem chtěl už finišovat svůj trénink a snažil se dávat co největší pozor na to, abych si nepřivodil nějaké zranění, mě postihla střevní viróza a vzala mi tolik sil, že jsme si říkal: "Kašlu na to." Ovšem měl jsem už zařízené ubytování v Harrachově, tak jsem se sbalil a vyrazil. Můžu vám dát tedy jednu radu, zranění je samozřejmě nepříjemný, ale další věc je dávat si pozor na to co jíte, takže od teď si před každým závodem budu minimálně poslední týden vařit sám. V sobotu ráno jsem se cítil dobře, takže cíl byl jasný: " Na čas kašlu, hlavní je to vyběhnout!" Ovšem proti bylo i počasí, protože den před závodem a ráno v den závodu pršelo co to šlo. Jiní běžci se už přezouvali do kopaček, ale já zůstal věrný svým trailovkám. Ovšem ti co na svah šli s botami, které mají rovné podrážky, si to sečetli už před závodem. 

Šel jsme se zaregistrovat, dostal jsem tašku v které bylo: Tričko, podkolenky, voda, vouchery na jídlo a pití, startovní číslo a nálepky, které jsme si na sebe měly připevnit kvůli fotkám, ovšem moz dobře nedržely. Ale tak jako tak za cenu startovného (400 Kč) to bylo fajn.


Teď už k samotného závodu, dohromady bylo přihlášeno 920 účastníků z toho v mojí kategorii cca 400. Běžel jsem ve třetím rozběhu, takže jsem viděl cca 100 chlapů jak se dere do kopce přede mnou a můžu vám říct, že to mi úplně stáhlo vnitřnosti. Nejrychlejší byl nahoře za 4 minuty a nejpomalejší asi za 14, ale nikdo to nevzdal! Všichni bojovali a lidi je neuvěřitelně podporovali. Atmosféra byla prostě neuvěřitelná. No a pak už jsme stál na startovní čáře. nervozní a v hlavě jen to, že to dole nesmím přepálit, abych to vůbec vyběhl. Pět, čtyři, tři, dva, jedna a START! Běžím v klídku, snažím se dobře dýchat, proplétám se kolem tří závodníků a jde to dobře. Proběhnu kolem cedule 100 m. Takže mám před sebou ještě 300. 170 metrů a najednou nohy začínají tuhnout a kopec je už tak prudký, že musím na všechny čtyři, ale snažím se jít pořád v tempu. 200 metrů a to nejhorší stoupání mám skoro za sebou. Nohy už pálí, energie došla, jedu jenom svalům na dluh. V hlavě zatím dobrý, že bolest je v pohodě. 270 metrů a musím si dát pauzu, ne kvůli nohám, ale dech řekl na shledanou, uvidíme se nahoře. Cestou nahoru se zastavím ještě 3x vždycky na cca 10 vteřin, abych se vydýchal. Na nohy kašlu, je mi úplně jedno jak moc bolí. Lidi okolo trati mě povzbuzují ať makám, nezastavuju. Posledních deset metrů, cíl. Někdo mi šlápne kopačkou na ruku, ale je mi to fuk, jsem nahoře, lapám po dechu. Zdravotník podává vodu, která je asi tak za 20 vteřin pryč. Ale jsem nahoře, dal jsem to! Skvělej pocit! Jen si musím dát asi tak 10 minut oddych. Všude se válej lidi, mají toho minimálně stejně plný zuby jako já. Nevím jak dlouho mi to trvalo vyplazit nahoru, ale je mi to jedno. Sedám na lanovku, která mě sveze dolů. Tam už na mě čeká Lucka a moje rodina a gratulují mi ke zdolaní kopce. Čas jsem měl 9:20, takže na to co všechno bylo proti, jsem spokojený.  A už dole jsem věděl jedno: " Příští rok jdu znova!"  

Mohlo by se vám líbit

0 komentářů